Videonávody , návody , savegame

Art of Murder – Cards of Destiny

5. 4. 2004

Art of Murder – Cards of Destiny

aneb Napotřetí jsme už ten Měsíc konečně trefili,Hjustne

5.4.2010 Autor recenze-Midnight Knight

Tak tohle bude něco,to bude mejdan století,konečně lidem ukážu,jak vypadá (1)Poslední veřejné oběšení v Západní Virginii,ožila moje duše,znavená již nekonečným čekáním na Godota nebo novou adventuru,podle toho,co přijde dřív.A důvod?..,zcela prostý,do rukou se mi dostalo další pokračování Art of Murder od polské City Interactive-„Umění zabít hru“,,jak jsem si tuhle ságu pracovně pojmenoval během hraní jejich prvotiny Art of Murder-FBI Confidental.Nejlepší bude asi malá rekapitulace prvních dvou dílů,abyste pochopili,jakými cestami jsem se dobral poznání,že Art of Murder 3 bude vhodné pouze pro nadšenou popravu.(2)Nevěřte mi ani slovo,lidi,když si občas postesknu,jak mě trápí,že jsem zase něco musel zkritizovat,jak mě to deptá a výčitkami skoro ani spát nemůžu-nic nemůže být pravdě vzdálenější.Dovedete si představit ten skvostný pocit,když si člověk hoví v křesle,pokuřuje cigárko,popíjí kafe,a u toho,aniž by prstem hnul,tedy,nepočítám li za pohyb datlování na klávesnici,trhá na kousíčky něco,na čem pracoval celý tým lidí třeba rok,nebo i víc?Po takovém dobrém odstřelu se člověk hned cítí líp,pryč jsou všechny komplexy,že sám nikdy nic pořádného nenaprogramoval..a i ten budík v mobilu občas nastaví blbě.Pokud někdy tvrdím něco jiného,můžete mi věřit asi tak jako politikovi,který to myslí upřímně,ale už vám většinou neřekne co(zrovna teď mne sice napadá asi tak pět činností,které by opravdu politik mohl konat upřímně a s láskou,ovšem k těm by se vám zase nikdy nepřiznal)..Takže po menším,dnes již klasickém odbočení někam úplně jinam,zpět k meritu věci.Na počátku byla tma(nech toho,Mide) a hned potom Art of Murder-FBI Confidental,které jsem v tehdejší recenzi přirovnal k nepovedenému dobrodružství ve stylu Indiana Jonese,trpělo,snad kromě příušnic,všemi dětskými nemocemi,které si ve hrách dovedete představit,a příběh samotný,ten měl s názvem asi tolik společného jako transvestita s mou představou o krásné dívce.Leč,jsem člověk chápavý,i dal jsem tedy tvůrcům šanci na reparát v pokračování,o kterém si v době vydání prvního dílu štěbetalo všechno ptactvo nebeské.Přesuneme se tedy téměř do roka ha do dna o rok dále,kdy se na scéně objevuje Art of Murder - Hunt For The Puppeteer,aneb MacGyver 2000 Xtreme,jak zněl můj naštvaně uštěpačný podtitulek recenze,díky šílenství při kombinaci předmětů,kteréžto vás provázelo od začátku až po závěrečné titulky(„agent“ FBI Nicole Bonnet,hlavní postava všech Art of Murder her,nedokáže na staveništi najít tyč,kterou by vypáčila dveře do sklepa,místo toho stráví několik hodin konstrukcí složitého,a pravděpodobně v praxi nefunkčního mechanismu,pomocí kterého zmíněné dveře odklopí-jeden případ za všechny)Příběh-o něco málo,ale opravdu jen málo,lepší než ten předchozí,na Pulitzera či jinou cenu při jeho psaní autoři určitě nemysleli,a propojení naší hrdinky Nicole s FBI se elegantně vyhnuli tím,že po celou hru nechali naší krásnou děvu putovat z jednoho konce světa na druhý,takže všude de facto vystupovala coby soukromá osoba.Do toho všeho věčné pochodování tam a zpět,zpět a tam,jen aby se příběh o trochu natáhnul(děkuji té své osobnosti z mnoha,která měla kdysi nápad archivovat recenze,takže si teď občas můžu zkontrolovat,jestli neodporuji sám sobě),a bylo jasné,že totální propadák to sice nebude/znám několik her,které jsou ještě horší/,ale šampaňské se na oslavu také otvírat nebude.Můj tehdejší verdikt zněl,že je to sice to nejlepší,co doposud City Interactive stvořila,ale s dovětkem,že to není příliš povzbuzující konstatování,když uvážíme,jak vypadaly věci,které doposud stvořit stačili(souběžně s Art of Murder… vypouští City Interactive do světa i druhou ságu na pokračování,Chronicles of Mystery)Dá se říci,že po dohrání Art of Murder II se představa,že někdy potkám Art of Murder III,pohybovala na předposledním místě v mém pomyslném žebříčku věcí očekávaných(na místě posledním se skromně krčí představa osobního setkání s mým dlouholetým idolem ženské krásy Goldie Hawn,jen tak pro informaci )Nyní,když už je vám snad jasné,proč po spatření titulu Art of Murdet III jediné,co mne mohlo napadnout,byl povzdech „Svatý Murphy,to bude zase katastrofa“,mohu konečně odkrýt dlouze a záměrně natahovanou roušku tajemství,jak to ve skutečnosti s novým Art of Murder-Cards of Destiny je.Čtenářům,kteří to vydrželi číst až sem,současně děkuji za trpělivost.

Ne nadarmo se ve svatých knihách píše,že Midnajt míní a City Interactive mění,stačí po úvodním intru hrát minutu,dvě,a člověk začne mít pocit,že něco není v pořádku.Ne,že je něco špatně,ale že se děje cosi,co nezapadá do scénáře,který jste si v hlavě předem utvořili.Asi jako kdybyste se napili jistého nejmenovaného energetického nápoje,vypadli z okna a zjistili,že máváte rukama a skutečně letíte,po chvílce manipulovaní s hlavní postavou,agentkou FBI Nicole Bonnet,zjistíte,že už nejste ta naprosto nepřesvědčivá,místami až trapná postavička,kterou jste kdysi znali.Už z vás není figurka pro smích celému světu,která sice halasně vykřikuje kolem sebe,že u FBI pracuje,ale to je tak asi všechno,co dokáže.Právě naopak,poprvé od chvíle,kdy Nicole Bonnet spatřila světlo monitorů,se můžete cítit jako právoplatný člen již zmiňované organizace,se všemi klady,a především zápory,které tato práce přináší –zpackaná dovolená,občas nepříjemní spolupracovníci,kteří ve vás vidí primabalerinu,protože se vám náhodou někdy něco podařilo,sbírání důkazního materiálu a potom jeho pracné analyzování dlouho do noci..a samozřejmě taky řádně úchylný vrah.Jedno si ovšem ujasněme hned na začátku,i když na Art of Murder pěji píseň chvály,netroufnu si ani na chvíli představit,že bych nový Art of Murder mohl srovnávat třeba s diamantem poslední doby-Still Life 2.I když svým námětem i zpracováním patří do stejné kategorie,srovnávat se nedají,protože,protože..Podívejte,vysvětlím vám to asi takhle.Představte si svět Formule 1 a v něm několik špičkových týmů,které jsou svou technologií tak daleko,že mezi sebou soupeří v řádech tisícin sekundy.Když pak mezi tuhle elitu přijde nový tým,který je šťastný už jen z toho,že se mezi ně dostal,a že je pomalejší „jen“ o šest sekund než ostatní a ne o deset,jak si o něm všichni mysleli,nemůžeme ho několik let srovnávat s těmi nejrychlejšími a na základě dostupných údajů pak konstatovat,že nestojí za nic a měl by odejít.Na místě je spíše radost nad tím,že se našel někdo odvážný,kdo se nebál do toho pustit,a naděje,že mu vydrží nadšení(a především peníze,buďme realisté),onu ztrátu na ostatní časem dohnat.Jo,pokud bude o deset let později pořád pomalejší o těch šest sekund,pak je čas konstatovat,že jsme vsadili na nesprávného koně a přestat si ho všímat.Ale to není(prozatím) případ City Interactive,na to jsou ještě příliš mladí a zelení.Pokud budou zelení za dalších pět let,napíšu jim,ať spáchají hromadnou sebevraždu,prozatím ale zůstanu u toho,že nejsou ve stadiu,aby snesli srovnání se špičkou herního Everestu.

A teď už dost mlácení prázdné slámy(nebo prázdného mlácení slámy?,jak vidíte,sám už z toho blbnu),po dvou stránkách čtení sice víte,že na mne hra kladně zapůsobila,ale nemáte sebemenší tušení,o čem vlastně je,což u her považuji za jeden z dosti podstatných faktorů,takže bych to měl urychleně napravit,ať nepřijdu i o těch pár příznivců,co ještě mám(zdravím,Madukasi,Karin,Karle a zelená elfko z Magea)

Agentka FBI Nicole Bonnet si doma (3)užívá zasloužené dovolené,a užívala by si i nadále,nebýt toho,že jí u dveří zazvoní pošťák a předá jí balíček.Záležitost cela banální,téměř všichni z vás se už určitě s pošťákem setkali,a většinou to nemělo na vaší dovolenou žádný vliv.(nepočítám ty případy,kdy se váš šéf zblázní a začne nabízet milion,když dovolenou přerušíte,protože peníze potom kvůli jeho dočasné nepříčetnosti stejně musíte vrátit)Kdyby se dal vrátit čas,možná by balíček nikdy neotevřela(i když o tom silně pochybuji,na to je,na rozdíl ode mne,moc poctivá),protože ale Nicole nemá rentgenové oči,balíček je za chvíli otevřen a uvnitř-poměrně starý šroub z železniční trati,poměrně stará lampa do promítacího přístroje a poměrně nový novinový výstřižek,ve kterém je zatrženo“Sériový vrah“ a „Nicole Bonnet“.Ať už tahle podivná kombinace znamená cokoli,rozhodně to asi nebude nic příjemného,tuší Nicole-a tuší správně.Nedá jí to a volá do úřadu,aby jí zjistili něco bližšího o předmětech z balíku-díky sériovým výrobním číslům mají svou historii i takové předměty jako šroub nebo žárovka,a jejich historie má nakonec jednoho společného jmenovatele,staré divadlo na Manhattanu,žárovka se v divadle používala v promítacím sále a šroub zase pochází z koleje,po které jezdí vlak těsně kolem divadla.Nicole se vydává na Manhattan,možná tam celé záhadě přijde na kloub,krátce poté,co dorazí,je na železničním přejezdu u divadla zabit vlakem muž v autě.Náhoda?Na železniční závoře nachází Nicole přibodnutou kartu,expertiza odhalí,že auto na přejezdu nezastavilo náhodou,někdo jeho motor vyřadil na dálku,karta zase prozradí,že se u zločinu nevyskytovala poprvé.Rozjíždí se pátrání po vrahovi,kterému začnou říkat Cardman a netrvá dlouho,když Nicole dostane další balíček,tentokrát přímo do budovy FBI.Napětí,řešení složitých hádanek,které vám posílá vrah,pokusit se najít a zachránit budoucí oběť,i když vám zločinec napovídá,nehraje poctivě,takže šance zachránit něčí život je prakticky nulová,přesto ale víte,že se nesmíte vzdát a musíte pokračovat dál,to všechno vás bude provázet během celé hry.Když už jste policajt,nebudou chybět ani občasné střelecké kulturní vložky(i když většinou mi tahle zpestření lezou n nervy,u Art of Murder III mě nějak extra nevadily),budete sbírat důkazy,analyzovat stopy,abyste pak na jejich základě mohli odhadovat vrahovy další kroky.Puzzle se zase jednou po dlouhé době vydařily-nostalgicky jsem vzpomínal,když jsem u některého zůstal na pár hodin trčet,na časy,kdy jsem nadával,jak jsou poslední dobou puzzle v adventurách snadné-s člověkem jako já nemají prostě tvůrci šanci,ať udělají cokoli,vždycky to bude špatně..Ale abych jen nechválil-v tomhle si musím dávat pozor,mohl bych to jednou přehnat a zanechalo by to ve mně trvalé následky- občas to s náročností opravdu poněkud přeháněli,takže u téhle hry jsem byl poprvé vděčný za tlačítko k zobrazování aktivních míst-až budete v tmavém sále hledat jedno určité sedadlo,poznáte proč.Mouchy se najdou i jinde,je mi sice jasné,že když honím sériového vraha,musí mít hra nějaký jízdní řád,aby se člověk nepropadnul do totálního chaosu,ale-ale pokud já vím,že nějaký předmět budu během příští minuty potřebovat,ke stejnému závěru dojde i retardovaná sousedka z vedlejšího baráku,ví to i šimpanz,který neprodělal astronautický výcvik,a přitom mi postava,když chci předmět sebrat,s úsměvem odpoví“Ne,až ho budu potřebovat,můžu si pro něj přijít“,což se také stane,možná ani ta minuta nestačí uplynout,tak,pánové a dámy tvůrci,nezlobte se na mě,ale to je obyčejná zhovadilost,dobrá jen k tomu,aby se hra o trochu natáhla-i když zrovna tahle nemusí mít komplexy,že by byla nějak krátká-a takové naprosto zbytečné uměle vynucené pobíhání sem a tam nemá v dobré adventuře co pohledávat.Šmytec,tečka,finito,doufám,že příště se to nebude opakovat.(Nikdy jsem se netajil tím,že sebevědomí bych mohl rozdávat,takže je logické,že se domnívám,že tvůrci Art of Murder četli mé předešlé dvě recenze a na jejich základě se rozhodli pojmout Art of Murder III tak,abych v něm naleznul zalíbení)

Jak už jsem jemně naznačil,hra je poměrně dlouhá,když k samotné délce připočtete občas nějaké to náročné puzzle,můžu vám zaručit,že Art of Murder III není záležitostí,kterou odehrajete během hodiny,grafika,pokud vám na ní záleží,by se vám snad mohla líbit taky(tohle je věc,kterou fakt neumím posoudit,ať už objektivně či neobjektivně,pokud není grafika opravdu tak děsná,až mě to mlátí mezi oči,tak jí ignoruji),pochmurné lokace jsou podbarveny tou správnou zvukovou kulisou,která vám zabrání odskočit si na WC ve dvě ráno bez toho,abyste si na cestu rozsvítili..:-)Ve hře jsou sice kopance proti dobrému vkusu i zdravému rozumu,ale zas jich,myslím,není tolik,abych jim věnoval víc místa,než kolik už dostaly,zkrátka a dobře,Art of Murder-Cardrs of Destiny je po dlouhé době zas jednou adventurou,která se mi opravdu zalíbila.Někomu do oka možná nepadne ani trochu a bude se domnívat,že jsem se definitivně zbláznil,když jí tak kladně hodnotím.Možné je všechno,takže možná bude mít i pravdu.A možná,že já jsem Cardman,kdo ví..?

(1) Chtěl bych touhle cestou poděkovat Jindrovi Šťáhlavskému za krásný název písničky,perfektní text a interpretaci,díky tomu všemu se už mnógo,mnógo let drží v mém žebříčku top ten,a především pak za to,že mi tehdy na Portě osobně povolil,abych jí prznil svou vlastní interpretací.Dík,Jindro.

(2) Ale no tak,nekamenujte mě,vždyť tam přece jasně píšu,abyste nevěřili ničemu z toho,co píšu..:-))

(3) Vzhledem k faktu,že jsem byt Nicole prosmýčil téměř od sklepa po půdu,nikde nenašel spoře oděné zástupy mužů(nebo žen),chyběly i hromady prázdných plechovek od piva,lahví od rumu a vodky,ani prázdné použité stříkačky jsem nikde nenašel,mám pro to dvoje vysvětlení-buď si Nicole pod pojmem „užívat si dovolenou“ představuje něco naprosto jiného než já,nebo,stejně tak jako já už zjistila,že po řádně užité dovolené potřebuje člověk další měsíc,aby si z toho odpočinul a na další užívání si rezignovala..

M_K 5.4.2010

Náhledy fotografií ze složky Art of Murder – Cards of Destiny