Jdi na obsah Jdi na menu
 

A Vampyre Story
6.prosince 2008 Autor recenze-Midnight Knight
Na úvod něco o hraní a psaní,ať už recenzí nebo všeobecně*zjistil jsem,že moje „na úvod“ se stává takřka vizitkou,takže až narazíte ode mne na něco bez úvodu,tak jsem to pravděpodobně nepsal*.Obdivuji lidi,kteří dokážou psát na povel,ať už mají náladu nebo ne.U mě to funguje asi tak,že nejdřív mě hra musí zaujmout,ať už pozitivně nebo negativně,teprve pak musím počkat na tu správnou inspiraci,co a jak psát,abych mohl otevřít Word a převést obraz toho,co nosím v hlavě,to slov(Neberte to doslovně,kdybych převedl do slov celý obsah své hlavy,bude první polovina obsahovat prázdné stránky,a za tu druhou půlku preventivně dostanu doživotí)Stručně řečeno,nedokážu psát bez toho,že bych jen automaticky přepisoval to,co jsem si třeba týden předtím vytvářel,mazal a opravoval v hlavě,nedokážu násilně tvořit věty,lámat je přez koleno,a to jen proto,že mám termín a musím tudíž něco napsat-to je i odpověď těm,kteří mi navrhují,abych psal profesionálně.Nastínil jsem dost dobře svoje myšlenkové pochody?Fajn,tak teď si k tomu přidejte chřipku a máte perfektní představu toho,jak mi asi bylo,když jsem uprostřed horeček a růžových slonů před očima(sice nevím proč,ale když je mi nejhůř,vidím růžový slony,žádné krásné slečny,které by mne vábily k ..no,to j jedno,prostě to není fér),obdržel balíček s Vampyre Story.Při vědomí toho,že mám možná v rukou osud nějakého tisíce hráčů,které svým názorem můžu ovlivnit,nechal jsem hru další čtyři dny ležet nedotčenou a věnoval se po tu dobu RPG Fable-The Lost Chapters-nevím,jak vy,ale pokud vidím růžový slony,nedokážu se věnovat adventurám,mlácení nepřátel,a nejen jich,po hlavě mečem,ano.(Mimochodem,Fable Lost Chapters,trochu „staré“,z roku 2005,je skvělé RPGčko,a i když mojí doménou jsou adventury,RPG a jiným ptákovinám se věnuji jen relaxačně,protože je na spadnutí Fable2,jestli budu mít čas a náladu,o Fable Lost Chapters možná něco napíšu,myslím,že za to stoji)Stálo za to,ono několikadenní čekání,pobavil jsem se u hraní tak,že inspirace,co o Vampyre Story napsat,přišla prakticky hned.Takže doufám,že následující řádky sice nebudou objektivní,tak jako vždy,ale také neovlivněné růžovými slony.
Nemáte dojem,že poslední roky byly tak trochu „předrákulované“?Já ano,a proto jsem uvítal projekt „Crimsonovic krávy“(Crimson Cow mě to snad odpustí) a Autumn Moon Entertainment,kreslenou point and click adventuru A Vampyre Story,který už od prvních ukázek sliboval všechno možné,jen ne vážně pojatou věc,a byl jsem zvědavý,jak se tvůrcům podaří s tímhle profláknutým tématem vyrovnat.Fakt,že v týmu je i Bill Tiller,který v dřívějších dobách pracoval pro Lucas Arts,sice byl náznakem kvality,ale vzhledem ke zkušenostem,že i Benoit Sokal je jen člověk a jednou za čas mu ujede ruka(Paradise),jméno ani firma vlastně nezaručuje nic.Navíc podle předběžných screenshotů vypadala hlavní hrdinka jako všechno možné,jen ne sexy upířice*kdo viděl Blade,nebo Van Helsing už bude vědět,jak si takovou upířici představuji*,takže jsem konečně splnil svoje předsevzetí,a od Vampyre Story nic moc neočekával.A dobře jsem udělal,o to víc jsem byl nakonec s A Vampyre Story spokojený.Jako by někdo nahoře(třeba ve 30-tém patře,jsem ateista) vyslyšel moje věčné brblání o tom,jak kdysi adventury byly adventurami*a zelení mužíčci z Marsu zelenými mužíčky z Marsu*,a vrátil mi pocit těch nádherných let minulého století.Ne graficky,samozřejmě,to je už o něčem jiném,ale příběhově,prací s inventářem,občas šíleným řešením nějakého úkolu-mám dojem,že se na tom silně podepsala přítomnost bývalého člena kdysi výborných Lucas Arts adventur.
Tran…tedy vlastně,pardon,Draxylvánie,rok 1895-Pařížská operní pěvkyně Mona de Laffite,jinak na vedlejší pracovní úvazek tak trochu upír,je v úvodním intru uvězněna ďábelsky zlým a ještě více mrňavým upírem Shrowdy von Kiefer na jeho zámku uprostřed jezera,aby tak mohla ukojit jeho zvrhlé choutky-kdo rád poslouchá operu,musí být náležitě zvrhlý,myslete si o tom,co chcete.Bohužel chvíli po té,co Shrowdy pečlivě uschová klíč a odletí na pevninu,je probodnut dřevěným kolíkem,a to,jak dobře víme,znamená konec jak pro jeho pozemské nemrtvé tělo, tak i veškerou další kariéru.Takže Moně nezbývá nic jiného,než najít nějaký způsob,jak se dostat nejdříve ze zámku a pak zpět do Paříže.I když hledáním cesty ze zámku stráví prakticky polovinu hry,nemusíte se obávat,že začne trpět samomluvou,konverzace na Draxylvánském zámku se dá vést s živočichy,nebo předměty,od kterých byste to nikdy nečekali(tedy,větší část by to nečekala,abych byl opravdu přesný),takže odhoďte při hraní stud stranou a snažte se mluvit se vším,co uvidíte,nikdy nevíte,které věc vám odpoví.Navíc Mona není na zámku sama,doprovází ji netopýr Froderik-občas z něj sice,kromě věcí,které z netopýrů většinou padají,vypadne i nějaké to moudro,jinak ale na můj vkus příliš ukecaný.Tady aspoň názorně vidíte,že „neví,co chce,a nepřestane,dokud to nedostane“,neplatí jen,jak se traduje,o ženách-není to tak dlouho,co jsem si u The Abbey stěžoval na pravý opak..prostě lidem se nezavděčíte.Ona moje nevraživost vůči Froderikově užvaněnosti pramení z části z provedení hry-dialogy se nedají odklikávat myší,ale pomocí Space na klávesnici-a z části za to může moje lenost-nechtělo se mi hledat klávesnici.Co mě u hraní zaujalo,je občas netradiční sbírání předmětů do inventáře-ten nosíte stylově uložený v rakvi.U některých předmětů Mona konstatuje,že časem by se mohly hodit,ale nechce se s nimi tahat,v takovém případě se vám do inventáře uloží „obraz“ onoho předmětu.Všechny takto sebrané nesebrané předměty jsou v inventáři vidět průhledně modře,aby se odlišily od těch normálních,pokud takový průhledný předmět z inventáře někde použijete,Mona si pro něj automaticky dojde,nebo doletí,coby upírka se může měnit v netopýra,následně se vrátí a předmět na požadovaném místě použije.Občas tak dochází k poněkud matoucím případům,“seberete“ se zdi velký meč,pak zapomenete,že už jste ho jednou sebrali a divíte se,proč ho Mona odmítá vzít.-proč by ho taky brala,když je dávno v inventáři,kam jste se zapomněli podívat.Protože s něčím podobným jsem se už setkal v Tale Of Hero,začínám uvažovat,jestli je to nějaký nový realistický trend,nebo co.Škodolibě si říkám,že herní  průmysl se možná inspiroval případem „fialová kráva Milka“,a snaží se teď,s křížkem po funuse,odstranit následky let uplynulých,kdy si Simon Sorcerer (a všichni ostatní taky)zastrčil do klobouku žebřík,prase,kýbl s vodou plus dalších deset jiných věcí a vesele s tím nákladem putoval po světě.Osobně mi tohle u starých her nevadilo,ale čím byly postavy realističtější,nebo se o to aspoň pokoušely,tím více ve mně hlodal červík pochybností-když jsem třeba u Syberie pozoroval,co všechno si Kate Walker postupně zastrčí do výstřihu,uvažoval jsem,jestli má prsa jednu velkou modřinu,nebo si je nechala před hrou chirurgicky odstranit.Jak už jsem naznačil,A Vampyre Story je humorná,spíš až střelená,ujetá adventura,takže v průběhu hry narazíte na pikantnosti,třeba panenské kosti Shannon Doherty,nebo najdete Monu v nesnázích,kdy se pokouší vymyslet před policistou falešné jméno,a vypadne z ní nakonec Brittney.Jsem známý tím,že kladným věcem se moc nevěnuji-tvrdím,že ty se prosadí samy-už tak jsem chválil A Vampyre Story na můj vkus až moc,pojďme se tedy podívat na odvrácenou stranu Měsíce.
O ne příliš přitažlivém zevnějšku Mony jsem se už zmiňoval,i když jsem se snažil oprostit od sexismu a ignorovat ho,musel bych být hluchý,aby mě do uší nepraštil její anglický dabing.Nevím,koho napadlo,že operní diva musí mít uječený protivný hlas,každopádně tím docílili toho,že i ve tmě bych odolal jejím milostným návrhům,ani bych nemusel mít,jako Odyseus,zalepené uši voskem*možná právě o to jim šlo*,spíš bych ten vosk do uší potřeboval během hraní,kdy musím Monu poslouchat a navíc na ni koukat.No,otázka vkusu,někomu se to možná naopak bude líbit.Takže z jiné strany-jak se Mona pohybuje-a že toho pohybu,především po zámku,bude.Běhat nedokáže,co taky jiného od operní pěvkyně čekat,než důstojnou chůzi,horší je,že jsou poněkud nedořešeny směrové šipky pro odchod dveřmi někam jinam.Zaprvé,nejsou nijak označeny a pokud máte na jedné straně těsně vedle sebe dvě šipky pro odchod do dvou místností,občas vám ta druhá šipka unikne,že tam vlastně je,a taky často,než se pořádně s architekturou zámku seznámíte,budete chodit někam úplně jinam,než jste chtěli.No,možná za to může můj orientační (ne)smysl,jenže je tady ještě zadruhé,a to takové,že když vlezete někam dveřmi vlevo,chcete projít dveřmi vpravo na opačné straně místnosti,i když většinou ony dveře,nebo jejich část vidíte,musíte kus přes místnost projít,aby se obraz posunul a ukázala se i šipka,protože bez ní se do dveří nedostanete.Už jsem říkal,že pohybovat se budete pořád z místa na místo,takže tuhle záležitost mohli vyřešit trochu lépe.Přesun mezi dveřmi může být rychlý,pravou myší,pokud kliknete na vzdálené dveře omylem levou,budete muset buď sledovat,jak Mona mučivě pomalu přechází přes místnost,nebo najít klávesnici,a pomocí Space její loudání přeskočit.(Vzhledem k tomu,že jsem “pravolevý“-v práci jsem zvyklý na myš v pravé a doma v levé ruce-v polovině případů si tlačítka spletu.Už jsem si zvyknul,že pokud je někde „klikněte levou myší“,můžu se klidně vsadit,že to udělám naopak,ale to už se dostáváme někam úplně jinam)Jinak je ovládání příjemné,kliknutím pravou myší do neaktivního místa vyvoláte inventář,pomocí TAB se vám znázorní všechny předměty kolem vás,během hraní jsem nevypozoroval žádné zamrzání,padání a jiné nepříjemnosti,jo,a stisknutím ESC se dostanete do Menu,kde je samozřejmě i možnost Save.A u téhle,jinak normální položky,bych se na závěr trochu pozastavil a podivil nahlas,ať z toho taky něco máte.Hned při prvním save přišel tak trochu šok,bez nějakých komentářů,nabídky,kam,nebo pod jakým jménem hru uložit,jestli přepsat již uloženou pozici,etc,jak bývá zvykem,menu pouze suše konstatovalo,že hra byla uložena a dál to nechtělo nijak komentovat.Takže mne okamžitě začalo zajímat,jak se uloží další save,jestli přepíše ten původní,nebo vytvoří nový-a především,kam se vlastně savy ukládají.První otázka byla zodpovězena snadno,stačilo udělat nový save,a pak zadat Load,hra se naštěstí ukládá každá do nového slotu.Horší to bylo s hledáním,kde vlastně savy jsou-tohle zajímá prakticky každého hráče,toho normálního až ve chvíli,kdy se zasekne a potřebuje nový save,aby mohl pokračovat ve hraní,mne,protože patřím mezi ty,kteří tyto pomocné savy dělají,tahle informace zajímá od prví chvíle,kdy hru spustím.Prolétl jsem tedy zběžně všechny podadresáře hry,nic,žádná indicie,které by ukazovala „savy budou zde“.Prohlédnul jsem tedy,nyní už pečlivě,Dokumenty-taky nic.Prolistoval jsem všechny sdílené dokumenty,co kdyby náhodou,kdepak,ani náhodou.Vrátil jsem se tedy do adresáře hry,a protože u každého savu byl obrázek,začal jsem hledat obrázky.Heuréka,snaha byla odměněna úspěchem,ale že bych z toho výsledku byl na větvi,to jsem teda nebyl.No,posuďte sami-Game\Assets\Scripts-napadlo by vás v nějakém divokém snu,že do takového adresáře,který ještě navíc obsahuje desítku dalších souborů,někoho napadne ukládat savy?A jakoby toho ještě nebylo dost,každý save je kabalisticky označen sadou dvanácti různých čísel,ani když jsem se zamyslel hlavou,nepodařilo se mi přijít na jejich význam.Místo toho jsem přišel pouze na to,že pokud savy přejmenuji s nějakými rozumnými názvy,tak celá hra spadne.
Nebýt téhle nepříjemnosti se savy a výše popsané nepřehlednosti některých šipek pro odchody z lokací,nemám ke hře žádné větší výhrady-raději vám prozradím,že na konci hry slibují autoři návrat Mony de Laffite v A Vampyre Story 2,takže se máme i v dalších letech na co těšit .:-)M_K
 

Náhledy fotografií ze složky A Vampyre Story

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zlatá éra se vrací..

(Michal, 16. 8. 2015 14:36)

Tahle hra mě naprosto dostala,humorem,grafikou atd. Musel jsem zamáčknout slzu při hraní,neboť jsem si připadal,jako bych hrál novou hru od mých bohů Lucas Arts! Pro mne naprostá pecka a netopýrek Froderick je prostě boží!!

Odpovědět