Jdi na obsah Jdi na menu
 

Overclocked

14. 1. 1989

TOPlist

Anaconda and House of Tales uvádí

OVERCLOCKED

19.února 2008-Autor recenze-Midnight Knight Videoukázka

Všední podzimní den New Yorku současnosti,obloha zatažená,prší.Ani proud vody dopadající na asfalt velkoměsta nedokáže vyprázdnit ulice od každodenního ruchu,davy lidí spěchají za svými obchody,milenkami a milenci,nebo si jen koupit svou pravidelnou láhev levné whisky v papírovém sáčku a na lavičce metra se opět zpít do němoty,každý z těch lidí má svůj cíl,ke kterému směřuje,lhostejný ke svému okolí.Ke svému cíli již brzy dorazí i mladá dívka,proplétající se mezi chodci,na pokraji svých sil kráčí odhodlaně stále dál.Vypadá spíše jak mechanická hračka než lidský tvor,jak dělá krok za krokem,oděná jen do kalhotek a zaschlé krve po celém těle,krve,kterou nedokáže smýt ani příval deště,v ruce pevně svírá pistoli.ObrazekA lidé dívku míjejí,neteční ve své lhostejnosti,nikdo se nezastaví a neotočí,ať již za její Obrazek

Obrazek

krásou nebo nahotou,velkoměsto dokáže být někdy kruté.Nakonec se dívka zastaví,buď jí došel poslední kousek sil,nebo fakt,že nikdo z těch tisíců lidí ji sám od sebe nepomůže,pozvedne zbraň,do té doby skloněnou k zemi,a v očích směs zoufalství,únavy,strachu i nenávisti vyprázdní celý zásobník pistole do potemnělého nebe.
Takhle strhujícím úvodem začíná dobrodružství Overclocked,které pro všechny milovníky napětí a dobrého příběhu vůbec připravil House of Tales,mnohým známý zejména díky adventuře The Moment of Silence(Mystery of Druids sice nebyla hra na vyhození,ale řekněme si na rovinu,že moc extra povedený kousek to taky nebyl)Že hra jede na podobném engine jako Silence-což je jen dobře-je patrné už od instalace,žádná tvorba tisíců souborů v desítkách podadresářů,hra nainstaluje několik 2gigivých souborů,spouštěcí exe a šmytec.Přiznám se,že k Overclocked jsem přistupoval silně pesimisticky naladěn,měl jsem za sebou několik slibně vypadajících her,z kterých se nakonec vyklubalo ošklivé kačátko(velmi slušně řečeno),takže po shlédnutí působivého intra,z kterého mě běhal mráz po zádech,jsem si řek-tak,to bysme měli,všechnu munici vystříleli hned na začátku,teď už to půjde jen z kopce,a to tak,že rychle.Jsem člověk,který si jen neochotně a nerad připouští svoje chyby.Tohle je vyjímka,potvrzující pravidlo,hrdě a rád přiznávám,že jsem se mýlil,Overclocked je po delší době zase jedna z mála her,která je skvělá od začátku až do konce.Samotný děj mne natolik vtáhnul do sebe,že po dohrání jsem zůstal přeplněný emocemi,neschopný při psaní recenze svých oblíbených srandiček a rýpanců na všechny strany.Poznámka-mravokárci snad zůstanou zticha a Madukas najde místo,kam umístit krátkou „slide show“ z úvodního intra,nešlo mi v ní o nahotu(i když bych lhal,kdybych tvrdil,že mě pohled na nahé dívčí tělo nechává netečným),ale o ony výrazy obličeje,zejména pak očí,popisované výše.Musel jsem hru spustit asi 30x,aby se mi podařilo zachytit ty nejvýstižnější fáze pohybu,tak to snad nepřijde nazmar.Ale zpět k příběhu.
Zdá se,že v NY vypukla jakási epidemie šílenství,v místním blázinci jsou už čtyři lidé(tři muži a jedna žena) se stejnými příznaky-hluboký posttraumatický šok,amnézie,každý z nich byl nalezen bez dokladů totožnosti,zato ale vyzbrojen pistolí-to vše v rozmezí jen několika dní,po dnešní střelbě je už pacientů pět.Z Washingtonu přilétá mladý psychiatr McNamara,specialista na rekonstrukční metodu léčby,aby se pokusil naší pětici,která odmítá komunikovat s okolím,přimět k řeči a objasnit,co se jim vlastně stalo-zejména policie je poněkud nervózní z toho,že po městě běhají ozbrojení pomatenci.McNamarova metoda spočívá v tom,že místo klasické léčby léky,na které si zakládá místní psychiatr-a která je příčinou každodenních hádek mezi oběma doktory-se snaží pomocí zrakových nebo sluchových impulzů u každého pacienta vyvolat určitou vzpomínku,kterou pak v hypnóze dál rozvíjí.Metoda funguje,sledujeme,jak se pomalu,ale jistě pacienti vrací v čase,a čím více se vrací do minulosti,tím děsivější příběh,který naší pětici spojuje dohromady,se před námi rozvíjí.Aniž by si toho byl McNamara vědom,zdá se,jakoby úspěšná léčba měla na jeho osobu neblahý vliv-čím více odkrývá z minulosti pacientů,tím více se sám dostává do problémů,za které,nutno dodat,z velké části může jeho agresivní povaha,zejména když si dá večer po práci o pár skleniček víc na dobrou noc.Jeho nesnáze,zpočátku zanedbatelné,začínají nabývat stále větších rozměrů,až nakonec.. ale moment,moment,přece vám to nedovyprávím celé,tím bych vám zkazil požitek z hraní.
Takže se na to podíváme z ostatních stran.Po grafické stránce,co se vykreslení postav týče,nemám námitek,perfektně odvedená práce.Tedy,jednu námitku bych měl,i když jde o čistě subjektivní pocit,svěřím se s tím,ale nenechte se ovlivnit,utvořte si svůj vlastní názor.Jde mi o výběr hlavní postavy-obličej,který McNamara nosí,mi nesedí k jeho profesi.Jasně,jasně,vím,že podle obličeje se nedá posuzovat povolání,a naopak,ale jeho obličej,spolu s gesty a mimikou-asi takhle,mezi pacientem a doktorem musí pro dobrou spolupráci existovat důvěra,a v tom to je,já tomu člověkovi prostě nevěřím.Ne v tom smyslu,že po setkání s ním bych si musel kontrolovat,jestli mám ještě peněženku,ale nesvěřoval bych se mu se svými pocity,obavami,protože bych si nemyslel,že doktor jako on by mi mohl pomoct.Člověk je přeci jen ovlivněný určitými archetypy-když si stopnu truck a šoférem je metrákový fousatý pořízek s potetovanýma rukama a basebalovou čapkou naraženou na hlavě,budu se s ním cítit bezpečně,i když v minulosti desetkrát boural.Stejně tak s doktorem,pokud nezapadá do mého vzorce,časem se mezi námi ono nezbytné pouto určitě utvoří,ale bude to záležitost měsíců a roků,a ne pěti dnů jako v tomhle našem případě.Ale to bylo jen tak na okraj,pojďme dále.Pohyb po lokacích,to je asi největší bolístka celé hry,i když nejde o nic fatálního,trochu to kazí celkový dojem.V každé lokaci se pomocí šipek u okrajů obrazovky přepínáte na různé kamery,takže se vám stále mění úhel pohledu.Vypadá to jako prkotina,že Midnajt už nevěděl,co zkritizovat,ale až se budete pohybovat po rozsáhlém polygonu,kliknete na šipku směrem k budově,v dobré víře,že se k ní dostanete a místo toho se ocitnete někde úplně jinde,možná mi dáte zapravdu,že je to občas o nervy.Taková perlička-na začátku hry,v hotelovém pokoji,složeném z ložnice,obýváku a dveří,vedoucích ven,jsem si dobrou čtvrthodinu vystačil přepínáním ložnice,obývák,ložnice,obývák,když jsem hledal dveře ven z pokoje.(Připadal jsem si u toho jak v tom vtipu o blondýně,která si v kulaté místnosti chce stoupnout do rohu-z čehož plyne,že nejsou všechny blondýny mdlého rozumu a ne každý tmavovlasý vousáč je inteligent)
Ovládání a jiné.U každé věci,na kterou kliknete,se vám u ní ukáží ikony,jakou činnost lze s daným předmětem dělat,najetím myší na danou ikonu akci provedete-pokud vyjedete myší z okruhu ikon,ty zmizí a musíte na předmět kliknout znovu,ale není to nic,za co by se muselo střílet.Asi nejdůležitějším,a nejpoužívanějším předmětem inventáře je váš PDA(začínám mít pomalu komplex z toho,že v každé hře má postava PDA a já pořád vlastním jen starý mobil s rozpadajícím se displejem,ale když si představím,že ze všech funkcí,které mi zmíněný nabízí,využívám nejčastěji budík,občas volání a SMS jednou za rok,tak komplex zmizí)Kromě klasického volání a SMS slouží PDA k nahrávání debat s pacienty,z kterých pak vybrané části hovorů přehráváte pacientům,abyste navodili správný efekt rekonstrukce.Vybrat si musíte sami,na kterou část hovoru s jedním pacientem zareaguje jiný pacient,ze začátku,kdy máte hovorů zaznamenaných málo,snadné,čím více pokračujete,tím víc si musíte pamatovat,co kdo říkal,na koho by se to dalo použít-nebo zkoušet náhodně,což je metoda sice snazší,ale časově náročnější.Když se některému pacientovi vrátí kus paměti,přepnete se na něj,a hrajete určitou pasáž v jeho kůži,takže během hraní se budete přepojovat mezi McNamarou a pacienty.Z jedné strany je to příjemná změna,být chvíli někdo jiný,na stranu druhou se tím snižuje obtížnost hraní.Po přepnutí na pacienta u sebe totiž nemáte buď nic,nebo jednu,dvě věci,cestou toho moc taky neposbíráte,takže se tím silně limitují možnosti,co kde a s čím udělat.I celkově se dá říct,že obtížnost se pohybuje většinu času na stupni lehká,jen občas na chvíli vyskočí na“středně těžká“-týká se především manipulace s pacienty pomocí vybraných nahrávek a několika záludnějších puzzle,jinak vás hra,dá se říct,naviguje,kam jít,co udělat.Ale nedá se říct,že bych si na to stěžoval,kdyby se za každým rohem musel člověk potýkat s nějakým krkolomným puzzle,nemohl by si pořádně vychutnávat příběh.I když…občas se ke snadnosti přidala i absence logiky,nebo možná autoři žijí ve světě,který není až tak úplně reálný,kdo ví,a pak nastávaly situace,při kterých,jak praví klasik-odborník žasne,laik se diví.Pár příkladů,tím snad moc z děje neprozradím:v cele je agresivní pacient,McNamara před ním uteče,vrátí se,vyzbrojen pouty a sám !!! agresivního pacienta spoutá-škoda,že je u téhle akce setmívačka,hrozně rád bych takovou akci viděl.nebo:pacient ve svých vzpomínkách chce zbourat cihlovou zeď,má u sebe jen pistoli(a v ní pouze jeden zásobník,ale to už je detail),tak začne do cihel střílet,až si prostřílí náležitě velký otvor,aby se jím mohl protáhnout.Můžu vás ujistit,že pokud by se zeď takto skutečně zachovala,byla by v takovém stavu,že byste ji shodili i strkem ruky-bylo by to rychlejší a náboje by zůstaly na něco užitečnějšího,kdo nevěří,může si to zkusit,ale předtím se dejte pojistit,odražená kulka nadělá v člověkovi děsnou paseku.
Ale to jsou všechno jen kosmetické vady na kráse-stejně tak bych mohl poukazovat na věc,že Simon Sorcerer zastrčí do klobouku žebřík a k tomu ještě prase-podstatné je,jestli vás hra dokáže strhnout,přibít k počítači,vtáhnout do víru děje.Overclocked to dokáže,ve všech směrech-jen před začátkem hry odložte veškeré střelné i řezné předměty daleko z dosahu-abyste neskončili jako ta dívka v úvodním intru.
M_K 

 

Náhledy fotografií ze složky Overclocked

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář