Videonávody , návody , savegame

Perry Rhodan – Myth Of The Illochim

20.června 2008 Autor recenze-Midnight Knight

Dobrých adventur není nikdy dost a těch s vesmírnou sci-fi tématikou je jak onoho pověstného šafránu-když odečtu klasické adventurní sci-fi,kde se děj sice odehrává kdesi v rozmezí od zítřka do roku 4000,ale na zemi,tak kromě skvělých prehistorických Space Questů a dost nepodařeného Ringworldu si teď narychlo asi na žádnou jinou nevzpomenu.Pobyt ve vesmíru se stal spíše doménou stříleček a na poctivé dobrodružství bez toho,že by vám na krk funěl predátor,už jaksi nezbývá místo.Proto jsem u Perry Rhodana zavětřil,zapomněl,ostatně jako vždy,na své předsevzetí netěšit se moc dopředu,a skočil po něm jak pes po měsíční dietě na cereáliích na kus čerstvého masa.A,kupodivu,štěstí se zas jednou unavilo a já po rozehrání Perry Rhodan – Myth Of The Illochim od Deep Silver jásal ještě o trochu víc než před instalací,což se mi,bohužel,většinou nestává,spíše naopak.Položme se na otázku,jak pravil klasik-kdo to vlastně je,ten Perry Rhodan?Odpověď nalezneme v komiksech u našich německých sousedů,doufám,že nebudu prohlášen za totálního ignoranta,když řeknu,že Perry Rhodan není asi veřejnosti známý tolik,jako jeho američtí kolegové,třeba Buck Rogers nebo Flash Gordon.Abych byl upřímný,mě osobně se při jménu Perry automaticky vybaví tak akorát Mason s úplně jinou profesí,a po delším uvažování název nového pracího prostředku,který vám modré džíny zaručeně vypere do běla,ale slíbil jsem si,že tenhle svůj nedostatek napravím.A možná,že je ten můj handicap k prospěchu celé věci,nemám příliš v lásce hry dělané podle knih,filmů-nebo i naopak,jak se poslední dobou stává,člověka to nutí k srovnávání a originál z toho většinou vyleze lépe.Takže můžu s klidným svědomím hodit za hlavu celou Rhodanovu minulost,kterou neznám a věnovat se jen jeho přítomnému stavu ve hře.Perry Rhodan je sympatický pohodový chlápek,něco mezi třicítkou a smrtí-u téhle sorty lidí se to vždycky dost těžko rozlišuje..;-) ,problémy řeší s přehledem,bez zbytečné hysterie,přitom je to ale chlap,kterého bych v baru nikdy neprovokoval-vím,že by mi bez zbytečných výčitek urazil hlavu.Navíc má ten dar být ve správný moment na správném místě-ale to už patří k věci,bez toho by nebylo o čem psát,nebo hrát.Takže nikoho moc nepřekvapí,že se jednoho krásného dne(není myšleno doslovně,ten den byl vlastně ve znamení útoku nepřátelských bojových robotů,takže moc krásný asi nebyl),no prostě jednoho dne se díky své přítelkyni a matce svého syna Mondry Diamon dostane k zápiskům o legendě Illochim-my pozemšťané máme svůj Illochim ve Svatém Grálu nebo Tutanchánově kletbách-a rozjede se klasické pátrání ve stylu George Stobbarta,se vší parádou,jeho přítelkyně Mondra je hned první den unesena.O tom,kdo,nebo co je Illochim,máte nápovědu v první minutě intra,zbytek se dozvíte možná časem,když hru dohrajete.:-)
Narážka na Stobbarta a půvabnou Nico nebyla náhodná,předpokládám,že nejsem jediný,komu se po pár minutách hraní vybavil,především díky ovládání inventáře,Broken Sword,a nemyslím,že by to bylo na škodu,George se za svého následníka rozhodně stydět nemusí.V Perry Rhodan neexistuje klasický inventář,jak ho známe z „normálních“ adventur,všechny předměty nebo jen informace cestou posbírané se ukládají do jednoho společného inventáře,který je multifunkční-věci z něj můžete někde použít nebo se na každou z položek ptát lidí,s kterými přijdete do styku,případně můžete všechno nacpat do Perryho počítače,který ve své databázi občas najde něco,co jsme o dané věci nevěděli.Vyptávání se na věci z inventáře je vlastně jediný způsob komunikace s okolím,nevím,někomu to možná připadne nenormální,ale pro mě to byla vítaná změna a připomenutí časů dávno minulých-zavzpomínal jsem si při hraní,jak jsem v Broken Sword(aby nedošlo k omylu,tím myslím první dva,kreslené,díly série) chodil od jednoho člověka k druhému,ukazoval každému nářadí na zvedání poklopů kanálů a čekal,co z koho vypadne.Pro větší přehled má Perry Rhodan ve svém komunikátoru poznámkový blok,do kterého si zapisuje všechny podstatné věci,které je nutné udělat,takže v případě zatuhnutí hráče většinou stačí si jen pořádně přečíst,o co nám v daný moment právě jde.Je to asi měsíc,co jsem jednu hru slovně roztrhal pro její linearitu-Perry Rhodan je také lineární,ale,řečeno velmi zjednodušeně,není linearita jako linearita.Řeknu to asi takhle-linearita je jen jedním z mnoha kousků celku,pokud jsou ostatní kousky dobré,linearita nevadí,pokud se ale celé dílo skládá z rozbitých,nefunkčních věcí,nezachrání ho,ani kdyby se mohlo hrát na dvaceti frontách současně.A stavební díly Perry Rhodana jsou opravdu kvalitní.U hry mě vždy potěší propracované detaily nepodstatných věcí,které nejsou pro hru samotnou důležité,a tady se tvůrci Perry Rhodana skutečně vyřádili.Když rozkliknete nějakou věc z inventáře,dostanete její podrobný popis,nebo,když manipulujete obslužným terminálem,můžete posílat roboty či hologramy postav,kam se vám zlíbí,bez toho,že by Perry oznámil,že tohle dělat nebude,protože to nepotřebujete,a když se na zadané místo půjdete podívat,roboty tak opravdu najdete.Maličkosti,ale o to víc potěší.
Nebyl bych normální,kdybych tvrdil,že Perry Rhodan je bez chyb-ale opět,někde chyby vyloženě vadí,a někde si jich člověk všímá jen tak bokem,zaregistruje je,a tím to pro něj končí.Určitě to znáte,u někoho stačí,aby vlezl do místnosti a už z toho máte zkažený celý den,druhý člověk může u stolu hodiny vykládat ptákoviny a vás to bude bavit.To je případ Perryho Rhodana.Ovládání postavy nepatří rozhodně k nejideálnějšímu,postavu můžete uvést do pohybu jen kliknutím na aktivní místo,a upřímně,někdy to aktivní místo najít,převážně u přechodu z jedné obrazovky do druhé,je často o nervy.Věc,která mi asi tak vadila nejvíc,je absence popisků při zkoumání okolí myší-vidíte jen aktivní místa,kde něco je,ale co to je,nebo co s tím můžete dělat,se dozvíte až po kliknutí na danou věc.Nemám rád,když musím sahat naslepo po něčem,o čem netuším,jestli je to pytel,mrtvola v koutě nebo dělostřelecký náboj-omezenou představivostí snad netrpím,ale někdy i při zpětné rekonstrukci mám co dělat,abych sám sebe přesvědčil,že ta hromada šrotu v rohu obrazovky je ve skutečnosti něčím úplně jiným,s nějakým ušlechtilým názvem,na který si ale při pohledu na něj nějak nedovedu vzpomenout.Můj problém,můžete namítnout,co se mi líbí a co ne-jak kdy,smečuji pak já vaším směrem,když připočtete občasný široký rozptyl,vypadá hraní asi takhle“Tak to je počítač,tohle taky,tady zase(většinou s pokud možno co nejdelším komentářem dané věci),a copak to máme tady?Aha,opět počítač,no ne,ten má interface dokonce i ve vzduchu,a kde je ta bedna,co jsem ji tady už jednou viděl?A jo,ona je dost špatně vidět,tady ten puntik,to bude ona“Sice trochu nadsazené,ale ve své podstatě pravdivý popis situace-počítač v jedné pracovně skutečně takovými,mnou popisovanými,rozměry oplývá.Titulky-co jsem komu udělal,to je v poslední době nejčastější asociace,kterou ze mě dostanete.Přitom závada určitě není na mojí straně,když v tu samou dobu vyjde hra,která má normální a čitelné titulky.Při hraní Perry Rhodan svítilo na můj monitor slunce,sice ne moc,ale svítilo,takže existenci titulků jsem zjistil asi tak po hodině hraní.Akceptoval jsem,že tam titulky jsou,ale tím to pro mě skončilo,číst mrňavá modrá písmenka ta tmavém pozadí,to je opravdu věc,bez které se obejdu a radši se spolehnu jen na svůj sluch.(Absolutní jedničkou v tomhle směru je pro mě Sam&Max v novém vydání,tam to dělali nečitelné snad úmyslně,jinak si totiž nedovedu představit,proč hnědého čokla doprovází při jeho řeči hnědá písmenka,zatímco když začne mluvit bílý králík,naskočí samozřejmě ihned písmenka bílá.)
Co ještě dodat?Grafické zpracování kvalitní,dobře vykreslené postavy,délka hrací doby tak asi střední,stejně jako úroveň puzzle.U některých puzzle se mi líbilo,že nebyly ani tak těžké,jako spíše zákeřné-často jsem si myslel,že už mám správné řešení,kdepak,neměl jsem,jen jsem tvůrcům skočil do předem nastražené pasti.Občas jsem trochu litoval,že hlavní postavou hry není Perryho přítelkyně Mondra Diamon,má přece jen hezčí postavu,ale to věc vkusu a názoru.
To by bylo asi tak vše k Perry Rhodan – Myth Of The Illochim.Někdo mě možná obviní,že nejsem objektivní,že to až tak super pecka není.V prvním případě bude mít pravdu stoprocentně a ten zbytek je věc názoru každého.Perry Rhodan měl asi,tak jako ve svém životě mívá,to štěstí,že byl opět jednou ve správnou dobu na správném místě,dostat se mi do rukou o týden později,možná bych ho rozcupoval na kousíčky.Malé.Hodně malé.Protože se mi ale do pazour dostal o onen týden dříve,tak doufám,že se najde vícero lidí,kteří budou sdílet moje nadšení ze hry-a že se možná časem dočkáme dalších dobrodružství,v kterých bude Perry Rhodan hrát hlavní roli.
BTW Pokud máte dojem,že jsem ve svém výčtu vesmírných adventur opomenul tu vaši,klidně mi to napište,ale pokud možno bez toho“ty debile“,nijak extra jsem v paměti nepátral(zrovna teď mě napadly další space adventury Tex Murphy nebo Starship Titanic),netvrdím,že jich víc neexistuje,jen že je jich,v porovnání s normálními adventurami,málo.Děkuji.
M_K