Videonávody , návody , savegame

Still Life 2

14. 4. 1986

Still Life 2

25.4.2009 Autor recenze –Midnight Knight

Tak vám lidi nevím,jestli je to ve mně nebo ve hrách,faktem ale zůstává,že vždy většinu roku píšu recenze tak jedovaté,že muchomůrka zelená by vedle nich zčervenala studem nad vlastní nedokonalostí-a pak zase přijde období,kdy chrlím jednu pochvalnou recenzi za druhou,a sžíravý sarkasmus,na který jsem si zvyknul,můžu uplatňovat tak akorát na bezdomovcích nebo kolezích v práci.(bezdomovci,nic proti nim,jsou lepší cíl,u nich většinou nehrozí,že mi to budou vracet)Prostě lítám nahoru a dolů,žádná střední cesta,to už je na prášky a psychiatra,tohle mi,moji milí výrobci,dělat nemůžete.Takže i u této recenze zůstávám u pochvalného trendu,který je v současné době „in“.

Stalo se to,co už prakticky nikdo nečekal,a Mickroids vypustili ven po dlouhých letech pokračování adventury Still Life.Závěr prvního dílu byl sice dost otevřený pro případné pokračování,ale abych řekl pravdu,zaprvé jsem si nedovedl představit,co by v případném pokračování chtěli celou dobu řešit,a zadruhé,Still Life,i když to byla dobrá adventura,mě příliš neuchvátila,abych kvůli jejímu otevřenému konci nespal.Děj byl sice zajímavý,ale podaný takovým způsobem,že hra,místo aby utíkala vpřed,se vlekla jako parní lokomotiva,kterou někdo nasměroval na Matterhorn,a tím,jak se střídaly dějové linie minulost/přítomnost,jsem občas ztrácel přehled,co a proč vlastně dělám.K tomu připočtěme extrémní obtížnost některých puzzlů a nikdo se nemůže divit,že při vyslovení Still Life se mi vždy okamžitě vybavilo téměř neřešitelné zacházení se šperhákem,a o čem hra vlastně byla,na to jsem se musel dlouze zamyslet,přímo hlavou.Takže když jsem zaslechnul zvěsti o připravovaném pokračování,mávnul jsem nad tím rukou jako nad předem odepsaným projektem a na celou věc zapomněl.Jenže pak se staly dvě věci,po období sucha se v mém compu začalo hromadit podezřele mnoho kvalitních her,a do toho vyšel Still Life 2.Tohle je příležitost,Mide,jak přerušit tu šňůru obdivných recenzí a vrátit se k normálnímu psaní,pomyslel jsem,a Still Life 2 si,s předem podepsaným rozsudkem smrti,objednal.Život ale(nebo Velký Murphy,podle toho,z kterého úhlu to posuzujete) přináší občas takové zvraty,že nakonec celá věc dopadla naprosto jinak,než jsem plánoval.

Osobně jsem toho názoru,že Still Life 2 se nedá srovnávat s prvním dílem,obě hry jsou naprosto odlišné,takže uvažovat,jestli je Still Life 2 lepší nebo horší než jeho předchůdce,je zcestné-Still Life je jiný.Stejný případ(abych vás ještě chvíli mučil) jako u filmu Alien a jeho pokračování Aliens,první z nich vlastně takový komorní snímek,v kterém se alien mihne párkrát za celé dvě hodiny,přesto,nebo právě proto,si film udržuje napětí od začátku až do konce.V Aliens se to alieny hemží celou dobu,krev se musí nabírat do kýblu,aby nevytekla z plátna,je to akce,výborná,ale z naprosto jiného soudku než první díl.Oba filmy jsou skvělé,každý svým způsobem-a přesně touto cestou se ubírá i Still Life 2.

Co se v pokračování nezměnilo,je ovládání dvou postav,kromě neodmyslitelné Vic McPherson,agentky FBI,budete ovládat i reportérku Paloma Hernandez,tím ale asi tak veškerá podobnost končí.Po krátkém shrnutí konce prvního dílu Still Life se přesuneme do současnosti,tedy konkrétně do roku 2008 a věci se dají okamžitě do pohybu.Reportérka Paloma Hernandez,která je ve spojení s Vic McPherson,a která veřejnost informuje o nových sériových vraždách,je ve svém bytě přepadena mužem v plynové masce,když se probere,zjistí,že je v zabijákově doupěti,obklopena kamerami a bezpečnostními systémy.Vrah si s ní pohrává jako kočka s myší,udržuje jí v domnění,že dokáže z jeho vězení uniknout,a vždy,když je Paloma krůček od svobody,klap,spadla klec,je opět polapena a její hra o přežití začíná znovu.Agentka Vic McPherson sbírá všechny dostupné stopy a informace,snaží se Palomu nalézt a pomalu,ale jistě,se k ní přibližuje.Čím blíže je pohřešované reportérce,tím více vyplývá na povrch,že vrah se ve skutečnosti zajímá pouze o agentku McPherson a Paloma je vlastně jen vábnička,která má Vic přivést přímo k vrahovi.Jestli se Vic do nastražené pasti chytne,a pokud ano,která z žen zabijákovu hru na smrt přežije(pokud vůbec),na to si budete muset počkat,pokud si hru pořídíte-doufám,že jsem vás patřičně navnadil.Still Life 2 je strhující thriller,vlastně tak napůl horror,v kterém na smrt a mrtvoly tak nějak všeobecně narazíte téměř na každém kroku,a pokud se někomu z vás udělá mdlo,když vidíte kapku krve,no,připravte se na to,že většinu hry strávíte v bezvědomí.Zajímavou inovací je vyřešení inventáře,můžete do něj posbírat jen limitovaný počet předmětů,čímž se hra přibližuje více realitě-pokud seberete z postele matraci,máte inventář plný(nebo můžeme říct,že máte plné ruce a nic jiného sebrat už nedokážete),a dokud jí někde neodložíte nebo nepoužijete,máte ohledně dalších předmětů smůlu.Inventář je čtverec,rozdělený na 16 menších čtverců,u každého předmětu máte poznámku,kolik čtverců zabírá,takže sbírání věcí je tak trochu o strategii,naplánovat si,kam si sebou co vezmete,a co necháte doma.Všude najdete poměrně dost skříní,do kterých vždy můžete nepotřebné věci odložit.Přitom je ale vhodné si pamatovat,kam jste co uložili,když mě uštknul jedovatý had,věděl jsem sice,že do některé skříně v domě jsem sérum dal,ale než jsem našel tu správnou-dům byl poměrně rozlehlý-stálo mě to několik opakovaných loadů.Hm,umírání,není ho sice,co se týče vaší osoby,ve hře moc,ale když přichází čas zemřít,tak už to stojí za to.Většinou máte časový limit,zobrazený na displeji,během kterého musíte třeba vyrobit protijed.Nevím,jak jste na tom vy,ale mne osobně odtikávající coutdown znervózňuje tak,že se pořád musím dívat,kolik času mi zbývá,a tím se připravuji o další drahocenné vteřiny-občas je lepší žít v nevědomosti.Naštěstí,pokud se během odpočítávání přepnete do inventáře,coutdown po tu dobu nejede a můžete si v klidu promyslet,co,a proč vlastně chcete udělat-sice poněkud nelogické,ale praktické.Kromě již zmiňovaného inventáře máte na liště i neodmyslitelný mobil,většinou plný poznámek,ale kupodivu se s ním občas dá i volat,časem Vic nafasuje i CSI kufřík ke sbírání stop na místě činu,takže milovníci tohoto seriálu si přijdou na své.Sbírání stop,nebo materiálu všeobecně,tady to tak trochu skřípe-abyste mohli pokračovat ve hře,musíte nejdříve sesbírat veškeré,a když říkám veškeré,myslím tím komplet všechny,stopy.A to je občas,pokud se oběť pohybovala po celém velkém domě,vážně o nervy.Takže se třeba stalo,že i když jsem věděl,že Paloma byla v domě,věděla to i Vic,věděl to i zástupce šerifa,dokonce kočující cikáni si o tom povídali,hra mne nepustila dál,dokud jsem v jednom pokoji nenašel jeden jediný její vlas.Myslím,že kdyby vás hra pustila dál bez všech sesbíraných indicií a pak,po splnění úkolu vypsala,kolik věcí jste přehlédli,bylo by to zajímavější,a méně frustrující-no,ale kdo je dokonalý,ať hodí granátem.Grafika se od prvního dílu celkem dost zlepšila-komu taky vadily v prvním dílu u českého strážníka nepřiměřeně velké ruce,prakticky tlapy,mě jistě dá za pravdu-ale.Proč vždy musí být nějaké ale?Především u rozhovorů jsou obličeje všech aktérů brány zblízka,hezky velké přes celou obrazovku-a tím se dává zelená veškerým nedokonalostem,kterými grafické ztvárnění postav oplývá.Zatímco u prvního dílu jsem si mohl říkat,že Vic je hezká ženská,díky obličeji,který nebyl rozplácnutý přes celý monitor,ve Still Life 2 se z té samé Vic stala,pokud ne šereda,tak osoba,která se šeredě svým ztvárněním limitně přibližuje.Odulé rty,za které by se nestyděl ani africký náčelník kmene Umba-Umba,to bylo asi to první,a taky poslední,co mne na kdysi krásné agentce po spuštění hry zaujalo.Člověka může uklidnit fakt,že ani ostatní zúčastnění na tom nejsou lépe-vyjímkou je postava Paloma Hernandez(opravdický kus pořádné ženské),takže,i když na můj vkus poněkud tmavá,mezi ostatními vyčnívala natolik,že jsem odhodil dočasně veškeré předsudky a začal se jí bezostyšně dvořit.(Obrázky Vic McPherson Obrazek

,Ksicht jeden,Paloma Hernandez)Další věcí,která vám může občas pořádně znepříjemnit život(ne,opravdu se nechystám udělat přednášku o manželství),je tolik v dnešní době „oblíbený“ pohyb po lokaci,zatímco kamera se vám neustále přepíná z jednoho úhlu do druhého.Pokud jste na volném prostranství,tak to není tak hrozné(i když se mi stalo,že jsem se „zaseknul“,protože mi uniklo,že se dá jít i za dům,jen se člověk musel ve správnou chvíli správně trefit kurzorem),ale až se během hry ocitnete ve čtvercové místnosti,která má na všech čtyřech stranách vždy dvoje dveře,všechny stejné,z toho pouze u jedněch dveří je mrňavý spínač,viditelný pouze po natočení z jednoho jediného úhlu,tak ony vás už všechny srandičky přejdou,na to se spolehněte.Už jsem se zmínil,že u Still Life 1 byly některé puzzle takřka neřešitelné,po rozehrání Still Life 2 jsem si začal říkat,že autoři laťku obtížnosti snížili,postupoval jsem kupředu příliš snadně,až podezřele.Opět jsem se jednou mýlil,procházka růžovým sadem brzy skončila,začalo přituhovat,tuhlo tak dlouho,až jsem zas jednou po dlouhé době skončil s hrou v jednom okně a notepadem,v kterém jsem si musel provádět vlastní výpočty,v okně druhém.(tohle je jedna z mála výhod woken před mým milovaným DOSem,člověk při hraní nespotřebuje tuny papíru na poznámky)Takže,pokud máte rádi výzvu v podobě obtížných puzzle,přitom se nebojíte a nevadí vám krev,je Still Life 2 určená přímo pro vás-jsem optimista,takže věřím,že Karel Frey nebude jediným dalším člověkem,který si Still Life 2 zahraje.:-)

Poznámka pod čarou.

Hra si nijak netají tím,že je ovlivněna jistým nejmenovaným horrorem*ne,že bych nechtěl uvádět jeho název kvůli nepovolené reklamě,ale v době,kdy tohle píšu,si nemůžu vzpomenout na přesný název,a až budu na Netu,a mohl bych si název najít,zase se mi už nebude chtít psát-některý lidi to prostě mají těžký*-do dnešního dne ho vznikly už tuším tři pokračování,v jedné pasáži hry Vic i konstatuje,že se vrah v poslední době hodně dívá na televizi.Proti tomu nic nenamítám,navíc mám zmíněný film rád-co mě ale pobavilo,bylo zjištění,že autoři při tvorbě některých filmových sekvencí podlehli i ustáleným horrorovým klišé.Takže v jedné scéně můžeme vidět,jak Paloma prchne před vrahem do koupelny,opře se o dveře a je pak děsně překvapená,když jí milimetr kolem hlavy prosviští střela.Nechápu to-po sto letech filmového průmyslu už přece musí být snad každému s IQ nad bodem mrazu jasné,že opřít se o dveře,za kterými někdo na druhé straně je,se rovná sebevraždě,nicméně režisér,který kdysi tuhle scénu použil jako první,by zasloužil Nobelovu cenu-za nejblbější nápad..:-))

M_K

Náhledy fotografií ze složky Still Life 2