Videonávody , návody , savegame

Tex Murphy 4-The Pandora Directive

12.7.2007 Autor recenze-Midnight Knight

O Pandořině skříňce slyšel snad každý.Podle řeckých bájí šlo o skutečnou skříňku,do které bohové uschovali veškerý svůj „toxický materiál“(kdybych byl sebevrah,řeknu,že do ní zavřeli všechny feministky,ale protože mi na životě ještě trochu záleží,mlčím) a doufali,že skříňka zůstane navždy zavřená.Bohužel,lidská zvědavost zvítězila a tak se na svět vyvalily veškeré možné i nemožné nechutnosti.V dnešní době tento pojem,stručně řečeno,označuje všechno,co zavání průserem,pokud od toho člověk nedá pracky pryč.Věc ale není tak černobílá,neotvírat Pandořiny skříňky,lezeme dodnes po stromech.Tolik z historie-a teď si představte,že takovou pomyslnou Pandořinu skříňku v budoucnosti někdo otevře,Indiana Jones už je dávno v důchodu(v lepším případě),takže co teď?Nezoufejte,v záloze je stále ještě soukromý detektiv Tex Murphy a ten si se vzniklou situací poradí,jak se říká,levou zadní.
Pandora Directive od Access Software je již čtvrtým pokračováním příhod,v kterých hraje hlavní roli Tex Murphy, věčně bez peněz,po nezdařilém manželství i bez iluzí,prostě muž s tím správným přístupem k životu.Jeho příběhy se odehrávají většinou v San Francisku v letech 2035,plus minus nějaký ten rok,po blíže nespecifikované globální válce,ale jak tak koukám na všechny ty mutanty a v jakém stavu je celé Frisco ,řekl bych,že USA buď válku nevyhrály,nebo to byla remíza.V úvodním intru se mimo jiné dozvíme,že Tex(a tím vlastně i jeho tvůrci) má rád spisovatele staré drsné školy,jako byli Raymond Chandler a Dashiell Hammet,a podle toho i vypadají všechny jeho případy.Žádná Agatha Christie a jejích deset černoušků,z kterých se většina povraždí mezi sebou,takže nakonec kromě vraha už vlastně nikdo nezůstane,čímž se počet podezřelých limitně blíží nule-právě naopak.Tex Murphy kráčí ve stopách svých slavných předchůdců,na začátku dostane banální případ,který snad ani detektiva nepotřebuje,jenže postupem času se situace komplikuje,přibývá stop i podezřelých,v pozdějších fázích už naráží na věci,které s původním případem de facto vůbec nesouvisí,až nakonec vznikne jeden obrovský Gordický uzel,který musí Tex nějak rozetnout.Ale jak již říkal svého času Cassanova,dosti již teorie a pojďme se na to podívat v praxi.
První krátké intro.Lupič prohledává zásuvky v ložnici mladé ženy,která spí jako zabitá,protože ani když lupič všechno shodí na zem,žena se nevzbudí.Aha,pardon,po bližším prozkoumání zjistíme,že ono slůvko „jako“ můžeme s klidem vynechat,žena je mrtvá a na přirozenou smrt to nevypadá.Střih.Tex Murphy sedí se svou přítelkyní Chelsea(tady jsem trochu na rozpacích,protože v jednom dílu vystupuje jako Chelsee,v druhém zas jako Chelsea) v restauraci,popíjejí,debatují-tedy,spíše je to monolog Chelsea,která bude mít brzy 30. narozeniny,nakonec ji Tex svým chováním vytočí natolik,že naštvaná odejde.Tím dává šanci postaršímu muži,který celou dobu náš páreček sledoval,aby Texovi objednal pití.Co pití,pravý bourbon to je,pánové a dámy,tím si získá Texovu pozornost a po vzájemném představení ho požádá o malou dobře placenou investigativní práci-potřeboval by najít svého starého známého,kterého už roky neviděl.Tex zase už dlouho neviděl peníze,takže nabídku nadšeně přijme..a tím roztočí kolotoč,na kterém se mimo jiné točí pár mrtvol,obávaný zabiják Jack Sparrow,stíny minulosti v podobě případu Roswell z 50.let minulého století(kdo neví,oč jde,ať se poohlédne po ufologické literatuře) a ufouni,kteří se dokáží člověku dostat do hlavy a zničit ho.Co Zemi hrozí a jak se s celou věcí Tex vypořádá,zjistíte,až si hru zahrajete,což vám vřele doporučuji.A tím se dostávám k celkovému pojetí hry,technickému zpracování a ke kladům i záporům.
Počínaje třetím dílem Texových dobrodružství(Under a killing moon) vsadili tvůrci od Access Software na film,stejně tak jako u Sierry-Gabriel Knight 2,Phantasmagoria,bohužel tím trochu předešli dobu-pět nebo šest CD a tehdejší kapacita počítačů nešly příliš dohromady,takže celý velkolepý projekt se nakonec ocitl ve slepé uličce a byl posléze nahrazen hranatými figurkami,které(mluvím jen za sebe,někomu se možná dnešní grafika her líbí) člověka připomínají tak akorát pokud se na monitor díváte z rychlíku,kdy se dotyčný rychlík právě nachází v Košicích a váš monitor v Praze.Je to škoda,obzvláště pro člověka jako já,který je kromě žen také milovníkem filmového plátna,ale jinak než fiaskem to v té době dopadnout nemohlo-obzvláště pak u Texe,kde není postup hry striktně lineární,takže CD se musela střídat v mechanice jak na běžícím páse.Pro ilustraci-na spuštění hry jsem musel zasunout CD 1,po intru ihned CD2,když jsem chtěl v Texově kanceláři použít telefon,vyžadovala hra CD5.Pak jsem se zdravě naštval,ze všech pěti CD si vytvořil na hardu image,všechny jsem zasunul do virtuálních mechanik,upravil v INI souboru písmena přístupu k jednotlivým CD..a měl od výměny CD klid.Věc,která je možná dnes,ale v době vzniku,kdy nejvýkonnější PC měly kapacitu ani ne jedno Giga,nemyslitelná.Použití filmu u Texe mělo tu obrovskou výhodu,že kromě excelentního příběhu se člověk při hraní setkal i s herci,které předtím vídal jen v TV nebo kině.Milovníky filmu možná bude zajímat,že v Pandora Directive se setkají s herci jako je Barry Corbin(šerif Fenton Washburn v seriálu Dallas),Kevin McCarthy(Invasion of the Body Snatchers, Piranha,jinak profláknutý ksicht úplatných a úplatkářských senátorů,který jsem viděl v x vedlejších rolích,ať šlo o nějaký seriál nebo film) a příjemným osvěžením v podobě Tanya Roberts(Bond girl ve filmu View to a kill),no a Tex Murphy samozřejmě opět není nikdo jiný než jeho tvůrce Chris Jones-jeho výkony,dle mého,se zcela vyrovnají výkonům profesionálních herců.
Jenže není zlato všechno,co se třpytí,takže,i když nerad(Tex je můj oblíbenec),musím zmínit i stinné stránky.Není jich sice mnoho,ale kvalitou předčí kvantitu.Základní kámen úrazu je u samotného ovládání.Svět kolem vidíte Texovýma očima-na tom by nebylo nic tak špatného,nebýt toho,že hra má ovládání rozdělené na dvě části,které nejdou vykonávat najednou(něco na způsob dvou policajtů,kdy jeden umí psát a druhý číst).Buď se pohybujete-a při pohybu nemáte možnost prozkoumat věci kolem sebe,nebo se zastavíte,můžete věci prohlížet,používat,ale pouze v onom úzce vymezeném prostoru,který vidíte z místa,kde jste se zastavili.Takže hra se po dosti krátké době stává noční můrou,otáčíte se pomalu,přepínáte z modu chůze do modu používání,popojdete o krok, dopředu,přepnout,prozkoumat,přepnout,otočit o 90 stupňů,přepnout,prozkoumat..a tak to jde po celou hru-tohle opravdu mohli vyřešit poněkud lépe,když zvládli zapínání titulků,na rozdíl od Sierry,které se to nikdy nepodařilo-pokud jo,a já jen nezjistil,jak je zapnout,všem Sierrákům se omlouvám.Druhou,dost podstatnou věcí je multiending.V menu se dozvíte,že podle toho,jak se budete během rozhovorů chovat,vydáte se ve hře cestou slušňáka,darebáka anebo tak nějak normálního člověka(což mi při hraní působí bolení hlavy,protože coby člověk od přírody nenormální si nedokážu představit,jak by se normální člověk měl chovat)Myšlenka je to skvělá,když jsem si to na začátku hry přečetl,zajásal jsem,maje stále v paměti Indiana Jones and Fate of Atlantis,kde si člověk mohl vybrat,jakou cestou se vydá,avšak můj jásot brzy utichl,když jsem zjistil,že vlastně až v závěru hry zjistím,jakou že cestou jsem se to vydal..a tím dospěl k jednomu z avizovaných sedmi konců.Jak jsem řekl,podle toho,jak komunikujete s okolím,se „utváří váš charakter“,jenže rozhovorů je během hry plno a nikde se vám po nějakém dialogu neobjeví třeba zprávička“zrovna jsi z cesty slušného člověka sešel do bahna padoucha“-nebo naopak,možnosti komunikace jsou občas dosti zavádějící,kupříkladu si vyberete možnost potěšit toho druhého,a Tex řekne takovou kravinu,že toho druhého rozčílí,až se mu kouří z uší.No,a vybírejte si pak,co je dobré a co ne-takže člověk ani po dohrání neví,kdy a čím ovlivnil svůj osud.Jedině snad zkoušet všechny kombinace ve všech dialozích a po pár letech to možná zjistíte.(jsem masochista,takže přesně tohle mám v plánu a tím i zajištěnou zábavu na nějaký ten rok)Takže hrajete,dá se říct,na blind,a teprve na konci zjistíte,jak to s vámi,tedy s Texem dopadne.Tolik asi k nedostatkům,i když to na první pohled vypadá děsivě,myslím,že Pandora Directive rozhodně stojí za to,abyste si ji zahráli.
Jinak ovládání tak říkajíce klasika,myší se pohybujete dopředu,dozadu,dokola,šipkami koukáte dolů nebo nahoru,pokud si potřebujete stoupnout na špičky nebo naopak se přikrčit,pomocí TAB a CTRL.Příběh gradující,ženoucí vás stále vpřed(obrazně řečeno,vzhledem k ovládání a tím i nalézání různých stop),puzzle(naštěstí pro mne) solidní průměr,většinou žádné extra složité hlavolamy(no,pár věcí,jejichž logiku jsem dodnes nepochopil,se tam najde),hra se opět dá hrát ve dvou verzích,lehké,kde jsou některé věci úplně vypuštěné,nebo je řešení snadnější,a těžké,kde jsou většinou puzzle omezeny časovým limitem pro získání maximálního počtu bodů.Vypadá to snadně,ale až se v těžké verzi budete po x-té snažit složit roztrhaný dopis v časovém limitu,zjistíte,že to jednoduchý puzzle až tak jednoduchý zas není.
Shodou okolností právě dnes,kdy tohle píšu,dávají v TV starší film s jednou z protagonistek Pandory,s Tanya Roberts,tak doufám,že jsem vás dostatečně navnadil,abyste si hru někde pořídili a zahráli..a já se jdu dívat na svou oblíbenkyni,když byla ještě mladá a krásná.Dnes,stejně jako mě,,jí zůstala už jen ta krása.
Zdravím a příjemnou zábavu při hraní.
Mid